Při pyrolýze se materiál zahřívá bez přístupu kyslíku, typicky na 400–600 °C. Nic nehoří: dlouhé řetězce polymerů se lámou na kratší uhlovodíky, jejich páry se ochladí a zkapalní. Tak vzniká pyrolýzní olej, hlavní produkt pyrolýzy plastů a vedle plynu a uhlíku jeden ze tří výstupů linky.
Kolik oleje vznikne a z čeho
U plastů tvoří olej v průměru 63 % hmotnosti vstupu, zbytek připadá na plyn (34 %) a uhlík (3 %). Pneumatiky dávají pestřejší mix: 36 % oleje, 23 % plynu, 34 % uhlíku a 7 % oceli. Jde o průměrnou bilanci průmyslové linky, skutečné hodnoty závisí na složení vstupu.
U pneumatik je tedy oleje méně, zato vzniká víc uhlíku. Ten se vrací jako recyklované saze do pryže a pigmentů, ocelový kord jde do hutí.
Nejvíc oleje dávají polyolefiny a polystyren, tedy PE, PP a PS z fólií, obalů a kelímků. PET a PVC obsahují kyslík a chlor, které kvalitu oleje zhoršují. Zpracovávají se proto jen v malém podílu, nebo se předem oddělí.
Průmyslovou linku pohání kogenerační jednotka na vlastní pyrolýzní plyn. Olej tak na provoz nespotřebuje a celý může jít na prodej.
Výhřevnost blízká naftě
Výhřevnost pyrolýzního oleje je zhruba 39 MJ/kg, u motorové nafty asi 43 MJ/kg. Energeticky má tedy k běžným kapalným palivům blízko.
Motorová nafta to ale není. Pyrolýzní olej je směs uhlovodíků různé délky a jeho složení kopíruje složení vstupu. Uplatní se proto v průmyslu, kde se s jeho vlastnostmi dá pracovat: v petrochemii a ve výrobě energie.
Surovina pro nové plasty
Z pohledu oběhového hospodářství dává největší smysl vrátit olej tam, odkud plast pochází. V petrochemii se olej krakuje na monomery a z nich vznikají nové plasty. Mluví se o chemické neboli surovinové recyklaci: plast se nevrací jako drť, ale přes molekuly, ze kterých se vyrábí znovu. Takto se do oběhu vracejí i směsné a znečištěné plasty, které mechanická recyklace nepřijme.
Petrochemie ale potřebuje stálou kvalitu. Odběratel má na olej vlastní specifikaci a čím stálejší je složení vstupu, tím snáz ji olej splní. Podrobněji tuto cestu popisujeme v článku o chemické recyklaci plastů.
Podle výrobce technologie má pyrolýzní olej až o 40 % nižší uhlíkovou stopu než stejná surovina vyrobená z ropy. Pro odběratele, kteří snižují emise ve svém dodavatelském řetězci, to může být podstatný argument.
Palivo pro kotle a kogenerace
Druhou cestou je výroba energie. Olej může sloužit jako palivo pro průmyslové kotle nebo kogenerační jednotky, které z něj vyrábějí elektřinu a teplo. Hodí se tam, kde provoz dnes spaluje jiný kapalný topný olej.
Tato cesta je technicky jednodušší, materiál se při ní ale spálí a do oběhu se nevrátí. Kterou zvolit, záleží na kvalitě oleje a na odběratelích, kteří jsou v dosahu.
Lehká a těžká frakce
Kompaktní modul umí olej rozdělit na lehký a těžký topný olej. Každou frakci pak lze nabídnout odběrateli, jehož zařízení jí odpovídá, a to rozšiřuje okruh možných kupců.
Registrace REACH: výrobek, ne odpad
Aby se olej mohl prodávat jako výrobek, musí být registrovaný podle evropského nařízení REACH o chemických látkách. Registrovaný produkt jde na trh jako běžné zboží. Bez registrace by se s olejem dál nakládalo jako s odpadem, a to okruh odběratelů výrazně zužuje.
Totéž platí pro uhlík. Registrace patří do přípravy projektu stejně jako povolení, která shrnujeme v článku o tom, jaká povolení potřebuje pyrolýzní linka.
Výkup za cenu danou ve smlouvě
Olej můžete prodávat sami, pokud máte odběratele. Nebo využijete výkup: olej, plyn i uhlík od vás odkoupíme za cenu pevně danou ve smlouvě, včetně odvozu. Nemusíte hledat kupce a s předem známou cenou se lépe plánuje.
Výše ceny závisí hlavně na kvalitě a množství oleje, tedy na tom, co do reaktoru vstupuje. Proto o ní jednáme až nad rozborem vašich vzorků ve studii proveditelnosti.
Kolik oleje by vzniklo z vašeho odpadu, ukáže kalkulačka výtěžnosti.